Arteriovenózní malformace
Arteriovenózní malformace (AVM) je vrozené klubko dilatovaných cév, ve kterých arteriální krev zvýšeně proudí z tepen bezúčelně přímo do odvodných vén. Tyto tzv. „horké“ spojky vedou uvnitř klubka cév k tvorbě vyklenutí jejich stěn a po určité době ke vzniku náhlého krvácení, které může být různého rozsahu. Krvácení se může opakovat, krevní výron dle uložení se projeví poškozením funkce mozku, ať již místním či celkovým, pokud je krev masivně v mozkomíšním moku. Dochází pak i poruše cirkulace moku, což vyžaduje časný neurochirurgický zákrok.
Vedle těchto relativně pro svého nositele nebezpečných cévních malformací, jsou na CT a MR náhodně diagnostikovány daleko častější méně nebezpečné cevní malformace. Jsou to vývojové žilní malformace a kavernomy (velmi vzácně i tzv. teleangiektazie). Vývojové žilní malformace jsou anomalní žilní drenáží a mohou se sledovat, kavernomy mohou působit epilepsii a mohou být i mnohočetné.
Jaké jsou příčiny mozkových arteriovenózních malformací?
AVM jsou symptomem (projevem) skupiny onemocnění s poruchou vnitřní výstelky (endotelu) cév. Pacient obvykle má vrozenou pouze dispozici ke vzniku. Definovat geneticky podklad tohoto onemocnění se podařilo jen zlomku pacientů, u kterých je výskyt v rodině ( hemoragická hereditární teleangiektazie, syndrom Wyburn Mason, mutace RASA 1). Předejít mu nelze, vyžaduje však po stanovení diagnózy odpovídající léčbu a sledování.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout při AVM?
Chronické bolesti hlavy, jsou značně nespecifické a v běžné populaci časté.
Epileptické záchvaty – vedou k diagnóze AVM provedením MR, která je ve standardním vyšetřovacím protokolu vzniklé epilepsie.
Krvácení do mozku či mozkomíšního moku – různého stupně, náhlé bolesti hlavy, ochrnutí, porucha vědomí vedou k diagnóze.
Jak probíhá léčba mozkové AVM?
Postup závisí na příznacích. AVM, které zakrvácely (krvácení se samo zastaví zvýšeným tlakem v hlavě s prudkými bolestmi a ztrátou vědomí, pokračující krvácení vede ke smrti). Léčba je nasměrována k předejití dalšího krvácení, k odstranění krevního výronu a vlastní AVM její resekcí.
Léčba je načasována dle příznaků ohrožujících životní funkce. Pokud je krevni výron s malým objemem a malými neurologickými příznaky je možné neurochirurgický výkon provézt po náležité přípravě ve dnech.
U nekrvácejících AVM mozku se nejčastěji zvažuje ozáření Leksellovým gamanožem.
Transkatetrový vnitrocévní uzávěr je výkon navazující na diagnostickou angiografii. Muže být kombinován nejčastěji mikroneurochirurgickou resekcí či s ozářením v obou pořadích.
Léčba a sledování pacientů s mozkovými AVM je prováděna v komplexních cerebrovaskulárních centrech, sledování může být ve spolupráci a ambulantním neurologem.
Co mohu dělat sám?
Po stanovení diagnózy dbát na dodržení doporučených kontrol.
Epileptické záchvaty vyžadují k jejich prevenci pravidelnou medikamentózní léčbu.
AVM mozku mohou být malé (zhruba do 3 cm) relativně snadno léčitelné chirurgicky pokud jsou např. na povrchu mozku, ale ty uložené hluboko lze léčit s výhodou stereotaktickým ozářením. Jsou však i rozsáhlé, u kterých invazivní léčba nezmění nepříznivý průběh, a kde postupujeme individuálně nově s možností ovlivnění pomocí tzv. biologické léčby.
AVM u dětí dělíme na ty skutečně vrozené (přítomné při narození) a AVM v juvenilním věku. AVM u dětí vyžadují specializovanou péči. Jsou všeobecně vzácné a pokud se projeví krvácením jsou agresivní s nutností vyloučit recidivu po léčbě.
AVM míchy vyžadují specializovanou a komplexní (včetně rehabilitační) péči a pacienti jsou doporučeni do center včetně center v rámci EU.
Nálezy na MR a CT se závěrem „cévní malformace“ je nutno upřesnit o který typ (vývojové žilní anomálie, kavernom…) se jedná aby se pacient zbytečně nestresoval. Jejich přítomnost nemusí vyžadovat ani sledování, nebo je doporučena kontrola napři po 1 roce apod.
Na koho se mohu obrátit?
Konzultace s diagnostikovanou mozkovou AVM patří do neurologické a neurochirurgické ambulance, pacient je pak doporučen přímo na specializované pracoviště. Obvykle je nutno možnosti léčby podrobně probrat včetně rizik jednotlivých způsobů léčby, nejlépe za přítomnosti členů rodiny.
Klasifikace AVM
Na základě morfologického uspořádání rozdělujeme:
- AVM s kompaktním (glomerulárním) nidem – typicky se jedná o abnormální cévy bez přítomnosti mozkové tkáně, vyskytuje se častěji než difuzní typ.
- AVM s difuzním (proliferativním) nidem – není přítomen dobře vytvořený nidus s funkční neuronální tkání, která by byla rozptýlena mezi anomálními cévami.
S-M grading
V klinice se setkáváme s klasifikací známou jako S-M grading dle autorů R. Spetzlera a N. Martina. Udáváním bodů se hodnotí velikost malformace, typ žilní drenáže a zda je AVM umístěna ve funkčně významné oblasti mozku. Podle této klasifikace rozdělujeme AVM do pěti stupňů:
- Low-grade – grade I, II a III (1–3 body),
- High-grade – grade IV a V (4–5 bodů).
Tabulka bodování dle S-M gradingu:
S-M grading se využívá primárně u chirurgicky resekovatelných AVM. S-M klasifikace postrádá mnoho parametrů, jež jsou fundamenální pro rozhodování postupu radiochirurgické nebo endovaskulární léčby. Proto se v rámci těchto modalit vyhotovily další klasifikace, pro radiochirurgii to jsou např. Virginia grading či Pollock-Flickinger grading. Pro endovaskulární léčbu jsou nejznámějšími Feliciano grading a Buffalo skóre.
Angioarchitektura
AVM má obvykle ohraničené centrum (nidus – latinsky "hnízdo") a dilatované přívodné arterie společně se širokými odvodnými žílami, jež jsou naplněné arterializovanou krví. V tomto typu cévních malformací chybí odpor kapilárního řečiště, průtok je tedy značně vysoký.
Epidemiologie
Incidence v populaci je poměrně nízká, nově diagnostikované případy dosahují hodnoty 1–1,5 případů na 100. tisíc obyvatel. Nejčastěji se AVM projevuje v mladším věku, typicky mezi 15.–20. rokem života.

CT bez kontrastní látky − na snímku je zobrazen rozsáhlý hematom v temporo-parietální oblasti vpravo, jenž byl způsoben rupturou AVM.
Lokalizace
CNS
V mozku jsou AVM lokalizovány supratentoriálně (86 %), z nichž v incidenci vedou ty v neocortexu, dále hluboko uložené AVM (diencephalon, bazální ganglia, capsula interna atd.) a kombinované AVM v oblastech archi- a paleocortexu. Infratentoriální AVM nejsou časté, postihují zejména neocerebellum a mozkový kmen, zaznamenány jsou i případy intraventrikulárních AVM. 80 % spinálních AVM je intramedulárních nebo extramedulárních.
Hemoragie z AVM je z přibližně 30 % subarachnoidální, 23 % intraparenchymální, 16 % intraventrikulární a v 31 % se jedná o kombinaci zmíněných.
Ostatní lokalizace
Mezi další oblasti výskytu AVM řadíme:
- plíce,
- játra,
- ledviny,
- uterus aj.
Diagnostika
CT
Často se provádí jako první zobrazovací metoda u pacientů s akutními neurologickými deficity, bez použití kontrastu je ale přesná diagnóza AVM poměrně komplikovaná. Nidus AVM bez předchozího krvácení je vůči okolí mozkové tkáni hyperdenzní. Po podání konstrastní látky (zejména u CTA) je diagnóza jasnější, doporučuje se ale angiografie pro detailnější zobrazení přívodných tepen. V případě ruptury AVM je CT dostatečně senzitivní pro zobrazení akutního hematomu.
CT − rozdíl v diagnostice AVM při podání/nepodání kontrastní látky


MRI

MRI – cerebrální AVM
MRI je důležitá zejména pro jasné zobrazení okolních struktur a jejich případné poškození, dobře rozpoznatelné jsou i případné sousedící edémy. V porovnání s CT, MRI lépe určí přesnou anatomickou lokalizaci nidu a zároveň i případné předchozí hemoragie.
MRA
MRA sekvence hrají důležitou roli v zobrazení trojrozměrných angiografických snímků AVM. Metoda TOF MRA je typicky jedna z prvních examinací dané malformace, velmi dobře zobrazí většinu zásobujících tepen a nidus léze. Často je ale komplikované rozlišit zásobující tepny od žilních drenáží, zejména u AVM s komplexnějším uspořádáním. Mimo to není příliš sensitivní na velikostně menší AVM a asociovaná aneurysmata.
Angiografie – DSA
Digitální subtrakční angiografie (DSA) je zlatým standardem detailní diagnostiky AVM. Tato malformace se na angiografii jeví jako pevně zabalená masa zvětšených okolních tepen, jež zásobují nidus malformace. DSA poskytne podrobný popis zásobujících tepen a asociované angiopatické změny, přesnou evaluaci nidu (jeho velikost, hemodynamické vlastnosti, anatomickou charakteristiku), vymezení žilní drenáže (hluboká nebo superficiální) a také případné známky stenotických změn nebo ektázií. Pokud je u malformace zaznamenána hemoragie, hematom typicky nidus stlačí a zvyší se tak intranidální vaskulární odpor. Následkem může být "opoždění" žilního odtoku a AVM se může stát angiograficky okultní – malformace je anatomicky přítomna, ale na angiografii se nezobrazí.
Asociované abnormality
Nejčastěji pozorovatelnou abnormalitou asociovanou s AVM jsou aneurysmata, která typicky vznikají na základě zvýšenému průtoku krve malformací. Vyskytovat se mohou vně nidu (intranidální – přítomny až u 41–100 % pacientů s AVM) nebo na zásobujících cévách (intrapedikulární). Případně se v rámci diagnostického vyšetření mohou zobrazit aneurysmata přímo nesouvisející s AVM nidem.
Dále je poměrně častá průtoková angiopatie sekundární k hyperplazii endotelu.
Symptomatologie
Prezentace těchto cévních malformací je velmi diverzní. Některé AVM mohou být dlouhodobě asymptomatické, někteří pacienti mohou vykazovat posthemoragické neurologické deficity, bolesti hlavy či epileptické záchvaty. U některých pacientů jsou zaznamenány srdeční šelesty.
Často se setkáváme s tzv. steal syndromem – tepny zásobující AVM "kradou" okolí cévy, což může vyústit v ischemii oblastí, jejiž zásobení bylo přesměrováno k AVM.
Terapie
Terapie AVM je vzorovým příkladem multimodalitní spolupráce několika odvětví medicíny. AVM se může chirurgicky resekovat, ozářit radiochirurgicky či endovaskulárně embolizovat. Často se u jediného pacienta může aplikovat více léčebných alternativ, aby se docílilo co nejvhodnějšího výsledku s co nejnižší morbiditou. Legitimním postupem je samozřejmě observace v případě, že riziko ruptury není příliš vysoké a pacientovi samotná malformace nezpůsobuje vážné problémy.
- Chirurgická resekce – zejména u menších a povrchově uložených malformací, výhodou je okamžité vyřazení z oběhu a tím definitivní léčba, nutná je kompletní resekce, dále díky resekci možná eliminace epileptického fokusu.
- Radiochirurgie gama nožem – využitelné pro nidus AVM do průměru 2,5–3 cm, pro hluboko uložené léze, výhodou je neinvazivní technika, nevýhodou postupné uzavírání malformace po dobu 1–3 let (během této doby pacient ohrožen krvácením z AVM).
- Endovaskulární embolizace nidu AVM – zřídka se využívá samostatně, cílem je uzavřít hluboké přítoky AVM před operací či část rozsáhlého nidu AVM, která byla evidentně zdrojem krvácení, nebo by mohla krvácet (tzv. intranidální aneuryzma).

MRI − spinální AVM
Komplikace
V případě observace je největší komplikací krvácení. Riziko hemoragie je u pacientů bez předchozího krvácení přibližně 2–3 %. Hemoragie z AVM (narozdíl od kavernózních malformací), může mít vzhledem ke svému morfologickému uspořádání fatální důsledky – v literatuře se uvadí až posthemoragická 30% mortalita a 10–20% pravděpodobnost persistentních neurologických deficitů. V některých případech může dojít k ischemii mozku, ruptury AVM zastupují přibližně 1–2 % veškerých mozkových ischemií. Obvyklá je také přítomnost aneurysmat v oblasti nidu (nebo na zásobujících cévách), jež mají vzhledem k rychlosti průtoku krve malformací tendenci ruptury.
Chirurgická resekce je náročná, často několikahodinová, má ovšem velmi dobré výsledky (při radikální resekci) s ohledem na dlouhodobou prognózu pacienta. Cílem resekce je dosáhnutí kompletní resekce, která automaticky zajistí pacientovi nulové riziko budoucího krvácení z dané AVM. Postoperativně se může projevit určitá morbidita, která se ale u většiny pacientů časem upraví – pouze u části (průměrně přibližně 7 %) pacientů je přítomna morbidita perzistentní.
Pacienti vhodní pro radiochirurgickou intervenci by neměli jevit vysoké riziko hemoragie – efekt léčby se nedostaví okamžitě po ozáření, poměrně dlouhou dobu je proto pacient stále ohrožen krvácením z AVM.
Nejčastější komplikací u endovaskulární embolizace je opět hemoragie (může dojít například k perforaci arterie během zavádění mikrokatetru či k rupturě AVM aj.). Dále je přítomné riziko formace trombu a jeho migrace do okolních cerebrálních oblastí, což může vyústit v ischemii.

